F001 Filozof a kněz
Kdysi přišel známý a uznávaný filozof přišel k chudému knězi, aby mu dokázal nesmyslnost víry v Boha.
Řekl mu: „Položím ti tři otázky, odpověz mi na ně, prosím, jestli můžeš.
Ty tvrdíš a všem dokola říkáš: Je jenom jeden Bůh, Stvořitel a vládce všeho! Ale já to nechápu. Kde podle tebe je? Já ho nikde nevidím a co nevidím, v to nevěřím!
Dál učíš: Bůh lidi za špatné činy trestá.
Já ale vím, že člověk nemá svobodnou vůli. Je jenom hříčka osudu. Vše už je předem dáno. To jací jsme, jak se budeme chovat, jsme zdědili po předcích, a proto za své skutky nikdo nemůže být zodpovědný.
Také učíš: Zlí andělé se trápí ve věčném ohni.
Ale to přece nejde. Vždyť Svatá Písma, kterým ty věříš, říkají, že anděly stvořil Bůh z ohně. Oheň ohni přece nemůže uškodit.“
Starý kněz neodpovídal a chvilku přemýšlel. Pak pokýval hlavou a sehnul se.
Filozof se domníval, že v hluboké pokoře přiznal porážku, hned se chlubil: „Vidíš, už jsi v koncích se svým náboženstvím! Proč neodpovídáš?“
Kněz však klidně odpověděl: „Proč bych se s tebou hádal, když ani ty sám nevěříš tomu, co říkáš?
Ale dokážu ti to, jestli chceš.“
„Ano, chci, právě na to čekám,“ zasmál se škodolibě filozof.
Ale kněz místo dalších slov hodil filozofovi na hlavu pořádnou hroudu hlíny, kterou právě zvedl.
Filozof zalapal po dechu, vykřikl bolestí a bez dalších slov běžel přímo k soudci, bledý vzteky.
Soudce muže vyslechl a okamžitě rozkázal kněze přivést.
„Tento dobrý člověk ti prý položil tři otázky. Ale ty jsi mu místo odpovědi hodil na hlavu hroudu hlíny, a tím mu způsobil bolest. Proč jsi to udělal?“
Kněz se lehce uklonil a odpověděl: „Vážený soudce! Ta hrouda byla důkazem, že tento člověk nevěří v Boha, a proto ani nevěří tomu, co sám říká.“
„Jak to?“ podivil se soudce
„Poslechni si, co mě říkal:
Co nevidím, v to nevěřím! Proto já také nevěřím, že jsem mu způsobil bolest, neboť ji nevidím. Dál tvrdil, že člověk nemá svobodnou vůli a že za své skutky nemůže být zodpovědný. Potom ale nechápu, proč na mě žaluje, vždyť podle jeho tvrzení já za to, co jsem udělal, nemohu. Také tvrdil, že v Písmu, kterému já věřím, je napsáno, že oheň ohni uškodit nemůže. Ale také je tam napsáno: Z hlíny země stvořil Bůh člověka, a proto když jsem mu na hlavu hodil tu hroudu hlíny, vlastně se mu nic nestalo, protože hlína hlíně neublíží.“
To už se ale soudce smál, až se za břicho popadal. Pak propustil filozofa se slovy: „Styď se a jdi domů! Důkaz, že sám sobě nevěříš, jsi chtěl a také jsi ho dostal. A jestliže ne, pak jsi největší lhář jakého znám, protože obelháváš sám sebe!“
My lidé dokážeme vymyslet neuvěřitelné věci, jenom proto, abychom nemuseli uznat existenci Boha. Většina těchto filozofií a nauk ale vyžaduje mnohem větší víru, než víra v Boha. Myslím, že je to celé o troše pokory. Někdy je těžké uznat, že já nejsem pánem všeho a že se jednou ze svých skutků budu zpovídat. Ale věřte, ta kapka pokory nám dá mnohem víc pokoje, než kopec pýchy, který nás stejně vždycky zavede jenom do neštěstí.
Protože si nedovedli vážit pravého poznání Boha, dal je Bůh na pospas jejich zvrácené mysli, aby dělali, co se nesluší.
Bible, List Římanům 1, 28