Č001 Čas ukáže, co je štěstí.
Před mnoha lety žil jeden starý muž, který měl syna a jednoho koně. Nastal den, kdy se ten kůň dostal z ohrady a utekl do hor. „Upláchnul ti kůň!“ volali sousedé. „To je ale smůla!“. „Čas ukáže,“ usmál se sedlák, „ věřím, že vše napomáhá k dobrému těm, kteří milují Boha“. Příští den se vypravil sedlákův syn koně do hor hledat. Za pár dní se vrátil a kromě koníka, který jim utekl, přihnal ještě sedm divokých koní.
Když to sousedé viděli, závistivě pokyvovali hlavami a pobrukovali: „Ty máš ale štěstí!“ Sedlák jen pokýval hlavou a řekl: „Čas ukáže, jestli to bylo štěstí, ale věřím, že vše napomáhá k dobrému těm, kteří milují Boha“. Druhý den se farmářův syn pokusil zkrotit jednoho z divokých koní, ale spadl z něj a zlámal si nohu. Ještě týž večer si sousedé pospíšili s dalším unáhleným soudem: „Tvůj syn si zlámal nohu. To je ale smůla! Zrovna teď před sklizní! Kdo ti pomůže dostat úrodu pod střechu?“.
Ale moudrý farmář znovu namítl: „Jak můžete vědět, jestli je to smůla, nebo štěstí? Čas ukáže, jak to je. Já jen vím, že vše napomáhá k dobrému těm, kteří milují Boha.“ A vskutku! Za několik dní přišli do vsi verbíři a všechny zdravé mladé muže odvedli do války, ale farmářův syn díky své zlámané noze zůstal doma.
Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha.
Bible, List Římanům 8, 28
Č002 Čekání Otce
Když ses probudil dnes ráno, díval jsem se na Tebe a doufal jsem, že na mne promluvíš a řekneš mi, byť jen pár slov, aby ses mě zeptal na názor, abys mi poděkoval za něco hezkého, co se Ti včera přihodilo.
Ale všiml jsem si, že jsi příliš zaměstnán hledáním vhodného oblečení, aby ses mohl vydat do práce. Čekal jsem, ještě když jsi vybíhal z domu, a domníval jsem se, že se snad na chvíli, aspoň v duchu zastavíš a řekneš mi: „Ahoj.“ Ale Tys měl fůru starostí! Proto jsem pro Tebe rozzářil nebe, ozdobil je těmi nejkrásnějšími barvami a cestou jsem Tě doprovázel sladkým zpěvem ptáků v naději, že se snad zaposloucháš, ale ani toho sis nevšiml. Pozoroval jsem Tě s láskou, když jsi běžel do práce a trpělivě jsem na Tebe čekal celý den. Protože jsi měl tolik věcí, které bylo třeba vyřídit, neměl jsem odvahu na Tebe promluvit a čekal jsem dál.
Když ses vrátil, pochopil jsem, že jsi unavený, a tak jsem Ti dopřál déšť, aby voda odplavila zbytky napětí a starosti. Myslel jsem, že Ti tím udělám radost a že si pak snáze na mne vzpomeneš, a zatím... Naštval ses a s hněvem pronesl na můj účet slova, která Tě teď možná samotného mrzí. A já jsem tolik toužil, abychom si chvilku povídali, vždyť do večera zbývalo ještě tolik času...
Když jsi zapnul televizi, věděl jsem, že se hned tak nedočkám, a proto jsem se obrnil svatou trpělivostí, ale ani tehdy, ani u večeře sis nevzpomněl... Poznal jsem na Tobě, že jsi unavený, a že toužíš po tichu, a tak jsem zvolna zhasínal den a rozsvítil hvězdy. Bylo to krásné, ale Ty, jako bys ani neviděl... Když ses ukládal ke spánku, byl jsi na konci sil, alespoň tak mi to připadalo. Popřál jsi rodině dobrou noc a okamžitě jsi usnul. Celou noc jsem Tě provázel ve snech jemnou hudbou a představami, ale Tobě nedošlo, že jsem pořád s Tebou a pro Tebe. Jsem trpělivější, než si umíš představit. Chtěl bych Tě naučit, abys i Ty byl trpělivý k ostatním.
Miluji tě natolik, že čekám každý den, zda si snad se mnou nezačneš povídat. Zítra se znovu probudíš a já tu opět budu pro Tebe a budu trpělivě čekat, že odpovíš na mou lásku tím, že na mne budeš mít chvíli.
Tvůj dobrý Otec v nebi.
Milovaní, milujme jedni druhé; neboť láska je z Boha a každý, kdo miluje, se narodil z Boha a zná Boha. Kdo nemiluje, nepoznal Boha, neboť Bůh je láska.
Bible, 1 list Janův 4, 8 - 7