ZÁVĚR

Obdivuji všechny, kteří se prokousali všemi knihami Bible až k závěru. Dozvěděli jsme se, jak knihy vznikly, na jaký materiál byly napsány, jejich stručný obsah a co se dělo v daném období ve světě. Možná si kladete otázku: K čemu to je vlastně dobré? Vždyť stejně jsme mohli popisovat rozsáhlé romány Karla Maye. Ano sice bychom mohli, ale je v tom dost podstatný rozdíl. Abstrahujeme-li od historických dat, máme v knihách Bible zásadní informace. Vše je logicky uspořádané od začátku až do konce světa. Počínaje stvořením vesmíru, světa, rostlin, živočichů až po prvního člověka, Adama. Popisuje se zde jeho pád, tedy odpadnutí od Boha a následky jeho rozhodnutí. No, a kdyby Adam prokázal věrnost, tak se nemuselo pokračovat v psaní Bible, protože bychom se měli „jako v ráji“. De facto neměli, protože bychom tam byli.

Když Adam zklamal, Bůh místo toho, aby jej zničil a měl klid, ve své nekonečné dobrotě slíbil, že to dá nějak do pořádku. Slíbil, že pošle na svět Vykupitele – Ježíše Krista. Starý zákon v podstatě popisuje „dějiny lidstva“ od Adama až po příchod Krista. Jedná se o počátek lidského rodu, přes odpadnutí lidí od Boha a potopu, vyvolení izraelského národa, jeho zkoušky v Egyptě, babylonské zajetí a množství různých proroků, kteří si většinou stěžovali na Izraelity, a stále je napomínali. Z pohledu naší soudobé kultury Starý zákon není „nic moc“. Až na malé výjimky samé intriky, vraždy, oko za oko, zub za zub. Současný člověk, který nezná problematiku, by mohl říct, že se to Pánu Bohu moc nepodařilo. Bůh všemohoucí, plný lásky... a stvoří takové zmetky! Ono to je ale trochu jinak. Kdyby nás neměl rád a neměl nás za partnery, tak nás mohl klidně stvořit jako divoká prasata. Moc intrik by mezi námi nebylo, měli bychom svoje bukvice a byli šťastní. Myslíte ale, že divoké prase je někdo, s kým můžete vést dialog? To asi těžko. Lidé od Boha dostali rozum, schopnost rozpoznat dobro od zla na rozdíl od prasat. A protože, jak je psáno v knize Genesis, díky prvotnímu hříchu jsou lidé nakloněni ke zlému (a ono to je pohodlnější přát sousedovi, aby mu chcípla koza, než se starat o svou), tak se nechovají vždy dobře. Často zapomínají (obzvláště když se mají dobře) odkud vzešli, kam kráčí a kam po smrti dojdou. Bůh stanovil jasná kritéria: Když mě budeš mít rád, budeš se se mnou dělit o svoje radosti a starosti, budu ti žehnat. Když se na mě budeš spoléhat i ve svých trápeních (která máme díky Adamovi) a při dobývání chleba v potu tváře, budu ti žehnat. Naopak, když mnou budeš pohrdat, nedáš na mé rady určené k tvému dobru, budeš více spoléhat na lidi než na mě, přijdeš o moji přízeň a uvidíš, jaké to je beze mne.

Tak nějak by se dal popsat Starý zákon. Je to v podstatě střídání příklonu a odklonu od Boha. Když Izraelité Boha milovali, měli se dobře, když se odvrátili, následoval trest. Ani tak ne od Boha, jako že Bůh dopustil, že se lidé trestali sami díky své zpupnosti či pýše. Starý zákon připravuje Židy na příchod Vykupitele. Také nám dává pochopit, proč vůbec Kristus přišel, a bez Starého zákona bychom ani nebyli schopni poznat, jestli je Kristus Vykupitel a jak se má projevovat, nebo jestli to není jenom falešný prorok. Nehledě na to, že bez znalosti Starého zákona je těžké pochopit, proč byla např. obřízka, jak fungoval obětní systém za hříchy a kdo byli vlastně pohané.

Nový zákon je v podstatě naplněním Starého zákona, ale mění se zde díky Kristu pravidla. Už neplatí „oko za oko, zub za zub“, ale „miluj Boha z celého svého srdce a svého bližního jako sám sebe“. Knihy Nového zákona začínají evangelii – radostnými zprávami. Zde se mimo jiné dovídáme, že Kristus se obětoval za všechny hříchy světa, a už není třeba starozákonní oběti. Dostáváme technologický postup, jak navázat kontakt s Bohem, co to obnáší a jak se k němu po smrti dostat. Bůh nás miluje vždy a za každých okolností. To ale neznamená, že Bůh je všeobjímající láska aneb užitečný idiot a slaboch a že si mohu dělat, co chci, protože mě Pán Bůh stejně miluje. (I když táta má rád svého Pepíčka a ten neposlouchá, tak mu také vypráší kožich.) A stejně tak to neznamená, že když budu Boha milovat, tak budu bez problémů, zdravý a budu mít plat alespoň sto tisíc. Toto je psáno mezi řádky. Nový zákon dále popisuje vznik Církve, její problémy, nešvary, ale i krásná pozitiva, jako je například péče o chudé. Popisuje i rovnoprávnost žen jinak, než to chápou pohané a lidé v dnešní době. Například náš gender to dodnes nepochopil a žádá, aby v rámci rovnoprávnosti kohout snášel vajíčka. Dále následují listy apoštolů a Bible se uzavírá knihou Apokalypsa, která pojednává o konci světa a časů.

Díky Starému zákonu i Novému zákonu objevujeme zjeveného Boha, který odsuzuje hřích, přeje si, abychom k němu přišli, říká nám, že odpuštění našich hříchů je možné pouze skrze Kristovu oběť za nás. Není jiné knihy na světě, než je Bible, která by byla na jedné straně tolik milována a na druhé straně tolik haněna. Mnoho lidí se ji snažilo zesměšnit, ale oni zemřeli a Bible stále ve své nezměněné podstatě žije dál.

Lidé, kteří si dnes kladou otázky po příčinách podivného dění ve světě (války, teroristické útoky, katastrofy) a mají obavy z toho, co bude dál, mohou nalézt v biblických dějinách vysvětlení i poučení, jak se zachovat. Příčiny jsou v odpadu lidí od Boha. A co je třeba udělat? To je psáno už v článku Křesťanství, krátký úvod: „... aby uvěřil v existenci Boha, přijal jej za svého Pána, uznal své chyby, byl pokřtěn, porozuměl nauce a uváděl ji do praxe ve svém životě.“