KNIHA PROROKA JONÁŠE
AUTOR KNIHY
Autorství knihy je přisuzováno hrdinovi knihy Jonášovi.
DOBA A MÍSTO VZNIKU KNIHY
Z předpokladu o autorství vyplývá, že kniha byla sepsána za doby panování Jarobeáma II., to je přibližně v letech 933 - 911 př. Kr., a to v Palestině.
MATERIÁL PŮVODNÍHO RUKOPISU
Kniha byla sepsána na hliněných destičkách nebo papyru.
ADRESÁTI KNIHY
Kniha je určena Izraelitům i pohanům.
CÍL KNIHY
Cílem knihy je poučení, že prozřetelnost, všemohoucnost a milosrdenství Boží se vztahuje na všechny lidi, dokonce i na největšího nepřítele Izraelitů, pokud projeví potřebné pokání. Pasáž o třech dnech strávených v břiše ryby je předobrazem událostí ukřižování Spasitele.
STRUČNÝ OBSAH KNIHY
Bůh povolává Jonáše, aby vyzval pohanské obyvatele Ninive k pokání a obrácení, jinak Ninive po čtyřiceti dnech zničí. Jonáš se však povolání bránil a snažil se utéci. Při plavbě na lodi je přepadla bouře a Jonáš byl obviněn, že pro jeho jednání lodi hrozí zkáza. Jonáš, vědom si své viny, navrhl, aby jej vhodili do moře. Když tak námořníci učinili, moře se uklidnilo. Božím řízením Jonáše polkla veliká ryba a po třech dnech jej vyvrhla na břeh. Jonáš se již nezdráhal a splnil své povolání v Ninive. Ninivští se obrátili a Bůh Ninive nezničil. To Jonáše rozhněvalo, protože Bůh se smiloval nad městem, jehož obyvatelé Izraelitům škodili. Bůh však Jonáše poučil, že se nad nimi slitoval, protože se polepšili a že ohledně spásy nečiní rozdíl mezi pohany a vyvoleným národem, pokud jsou schopni činit pokání a polepšit se.
DĚJINNÉ OKOLNOSTI VZNIKU KNIHY
Egypt
V době sepsání knihy se Egypt nalézal v tzv. třetí přechodné době (1069 - 664 př. Kr.) charakteristické nepřetržitým napětím mezi centralizujícími a decentralizujícími silami, které vyústilo na konci období v politické rozdělení Egypta. U moci byla 22. dynastie, nazývaná také libyjská (945 - 715 př. Kr.). Zakladatelem 22. dynastie byl Libyjec Šešonk I. (Sesaka). Králové 22. dynastie jsou: Šešonk I., Osorkon I., Šešonk II., Takelot I., Osorkon II., Šešonk III., Šešonk IV., Pimej, Šešonk V., Osorkon IV. a Takelot II. Přestože Memfis a Tanida byla i nadále správními a politickými centry Egypta, Šešonk I. rozvíjel své rodné město Pi-Bast (Bubastis). V údobí vlády 22. dynastie narůstalo napětí mezi Thébami a bubastskou vládou až k občanské válce v roce 836 př. Kr. 22. dynastie se od roku 818 př. Kr. dělila o vládu nad většinou území Egypta Dolního s 23. dynastií se sídlem v Leontopoli. Před koncem 22. dynastie měl skutečnou moc v Egyptě Tefnacht, kníže ze Sají v deltě, zakladatel 24. dynastie. Egypt čelil v roce 728 př. Kr. vpádu z Kuše, která byla původně zdrojem lidí a materiálu pro Egypt, ale stala se samostatným královstvím, uctívajícím Amona. Kušité a zejména jejich král Pianchi viděl v Tefnachtovi hrozbu pro Théby.
Mezopotámie
V době sepsání knihy byla Mezopotámie rozdělena na dvě části. Severní část tvořilo území Asýrie, která prožívala novoasyrské historické období (1000 - 609 př. Kr.). Jižní část Mezopotámie tvořilo území Babylonie. V období 1000 - 625 př. Kr. se v Babylonii střídá u vlády vícero dynastií a politický význam Babylonie je nízký.
Řecko a Kréta
V době sepsání knihy Řecko procházelo obdobím trvajícím přibližně od roku 1200 do roku 800 př. Kr. Začátek období byl poznamenán záhadným koncem mykénská civilizace, jejíž rozvrat není dosud vysvětlen. Až do 10. století pronikali ze severu balkánského poloostrova na jih a posléze přes Egejské moře do přední Asie Dórové. S nimi odcházeli na severní pobřeží Malé Asie i Aiolové, sídlící na východním pobřeží balkánského poloostrova, a Iónové, sídlící okolo Athén. Původní obyvatelstvo Peloponéského poloostrova, Achajové, se mezi těmito národy rozpustilo. Období je nazýváno „temným věkem“, silně kontrastovalo s vyspělou mykénskou dobou. V době sepsání knihy pravděpodobně žil v Řecku Homér.
Čína
V době sepsání knihy vládla v Číně dynastie Čou. Čína prožívala období Západní Čou. Významnou událostí v Číně v období blízkém době sepsání knihy jsou nájezdy severních národů (827 - 782 př. Kr.). Významnými kulturními událostmi v době sepsání knihy jsou výskyt prvních nápisů na bronzových nádobách, vznik nejstarších náboženských hymnů Knihy písní (Š-ting) a počátek datované čínské historie (841 př. Kr.).
Palestina
Po smrti Šalamouna kolem roku 931 př. Kr. nastala mezi Judskem a Izraelem roztržka. Šalomounův syn Rechabeám měl být v Izraeli přibližně v roce 931 př. Kr. prohlášen za krále, ale poté, co odmítl Izraelcům snížit robotu a daně, musel uprchnout do Jeruzaléma. Izraelci si povolali JarobeámaJarobeáma, který byl ve vyhnanství v Egyptě, a jmenovali ho králem Izraele. Roztržky v Palestině využil egyptský faraon Sesaka (Šešonk I.) a vyplenit palestinská města. Jeruzalém byl sice ušetřen, ale Rechabeám musel zaplatit tvrdý tribut. Království judské a izraelské se rovněž vzájemně napadala. V roce 881 př. Kr. byl v Izraeli uznán za krále Omrí, v Judsku vládl v této době Asa.
Indie
V době sepsání knihy Indie prožívala tzv. védské údobí trvající od 11. do 6. století př. Kr. Je charakteristické vznikem véd a podle nich pojmenované. Území Indie bylo osídlené převážně Árji, původně kočujícími. Zemědělství a pastevectví bylo pokročilé, existovala znalost hnojiva, rozšířené bylo zpracování kovů včetně železa. Společnost byla rozdělena na čtyři vrstvy. První, nejvyšší vrstva, byli bráhmani. Byli znalci, vykladači a uchovávatelé véd a rovněž prováděli rituál obětování bohům. Druhou vrstvou byli kšatriové – bojovníci, jejichž hlavním úkolem bylo chránit pastviny pro stáda kočovných Árjů. Třetí vrstvou byli vaišjové – pastevci, obchodníci a řemeslníci, kteří materiálně zajišťovali každý kmen. Čtvrtou, nejnižší vrstvou byli šúdrové – příslušníci porobených domorodých kmenů neárijského původu. Měli za úkol sloužit Árjům. Ke konci védského období Árjové postupovali ze severozápadního území Indie směrem na východ do poříčí Gangy. Svědectví o dokončení kolonizace severní Indie Árji lze nalézt v upanišádách.
Myšlenky převzaty a uspořádány z:
Dokumenty online
Antická řecká filosofie, [on-line], Poslední aktualizace 24. 1. 2014 [Citováno 22. 3. 2014]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Antická_řecká_filosofie
Dynastie čínské historie , [on-line], Poslední aktualizace 24. 4. 2013 [Citováno 25. 7. 2013]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Dynastie_čínské_historie
Mezopotámia, [on-line], Poslední aktualizace 13. 1. 2014 [Citováno 19. 1. 2014]. Dostupné na: http://sk.wikipedia.org/wiki/Mezopotámia
Ostatní dokumenty
DORAZIL, Otakar. Světové dějiny v kostce. Praha: nakladatelé Toužimský a Moravec, 1947
FAIRBANK, John King. Dějiny Číny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1998, ISBN: 978-80-7422-007-4
HEJČL, Jan. Bible česká (lidové vydání), Díl první, Knihy prorocké a knihy Machabejské. Praha: Nákladem Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1940
KRÁSA, Miloslav a MARKOVÁ, Dagmar a ZBAVITEL, Dušan. Indie a Indové, od dávnověku k dnešku. Praha: Vyšehrad, 1997, ISBN: 80-7021-216-0
LAMAIRE, André. Dějiny hebrejského národa. Z francouzkého originálu přeložil Josef Mlejnek. Praha: Nakladatelství ERM, 1994, ISBN: 80-901477-6-3
TRIGGER, B. G. a kol, Starověký Egypt - dějiny společnosti. Praha: Nakladatelství Volvox Globator, 2005, ISBN: 80-7207-535-7
VOLNÝ, Zdeněk. Toulky minulostí světa, 2. díl. Praha: Baronet a Via facti, 2000, ISBN: 978-80-904103-0-5
WATTERSON, Barbara. Egypťané. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005, ISBN: 80-7106-774-1
Kolektiv autorů. Abúsír-Tajemství pouště a pyramid. Národní muzeum - Náprstkovo muzeum, 2004, ISBN: 80-7036-170-0