KNIHA PROROKA JEREMIÁŠE
AUTOR KNIHY
Autorem knihy je Jeremiáš, své promluvy diktoval Báruchovi. Báruch zapsal Knihu Jeremiášovu i podruhé, když původní zápis spálil král Jojakim. Jeremiáš se narodil kolem roku 651 př. Kr. v Anatotu, v zámožné kněžské rodině a získal dobré vzdělání. Život skončil pravděpodobně v egyptském vyhnanství, ve vysokém věku. Zřejmě byl ukamenován.
DOBA A MÍSTO VZNIKU KNIHY
Jeremiáš byl k prorockému úřadu Bohem povolán asi v 25 letech. Svoji prorockou činnost a sepisování proroctví započal v době panování judského krále Josiáše, tedy někdy kolem roku 625 př. Kr. Psal v Anatotu, Jeruzalémě i v Egyptě, kde byl na sklonku života s jinými vyhnanci.
MATERIÁL PŮVODNÍHO RUKOPISU
Původní rukopis byl napsán na hliněné destičky nebo papyrus.
ADRESÁTI KNIHY
Kniha je určena hlavně prorokovým současníkům, protože Jeremiášova proroctví, zvláště o trestech Božích, se naplňují za jeho života. Je určena i další generaci, zejména pasáže, které mluví o naději na záchranu Izraelitů.
CÍL KNIHY
Cílem knihy je zaznamenat Jeremjášova proroctví pro poučení i pro příští generace. Ve svých proroctvích se obracel proti Judsku i severnímu Izraeli – hrozil oběma, že budou zničeny, ale zároveň jim dával určitou naději, že ostatek lidu přežije, získá nového krále a tento král ponese titul Mesiáš, bude z Davidova rodu. Tehdy to byla doba politicky a nábožensky velice špatná, i když hospodářsky celkem prosperovala. V období nejvyššího ohrožení existence vyvoleného národa vložil Hospodin do úst proroka Jeremiáše slova naděje. Stala se zaslíbením základu nové smlouvy o spáse, uzavřené mezi Bohem a lidem.
STRUČNÝ OBSAH KNIHY
V proroctvích Jeremiáš zejména varuje Izraelity před následky rozšířené modloslužby a pokleslé morálky, snaží se je přimět k polepšení. Radí i panovníkům, jak se mají chovat v době ohrožení nepřátali. Izraelité jsou však již v Jeremiášově době tak vzdálení pravému Bohu a zatvrzelí, že varování Jeremiášova vyznívají naprázdno. Izraelité jsou nakonec z části povražděni Chaldejci a z části odvlečeni do Babylonu. Jeremjáš dostane sice svobodu, jde s vyhnanci do Egypta, ale ani zde se vyhnaní Izraelité nepolepší.
DĚJINNÉ OKOLNOSTI VZNIKU KNIHY
Egypt
V době sepsání knihy se Egypt nalézal v úbdobí pojmenovaném Pozdní doba a u vlády byla v letech 664 - 525 př. Kr. 26. sajská dynastie. Zakladatelem 26. dynastie byl Psammetik I., syn Nekona I., dosazeného na egyptský trůn Asyřany. Následovali králové Nekon II., Psammetik II., Haibre, Ahmose II., Psammetik III. Psammetik I. zpočátku ctil nadvládu Asyřanů, pak však uzavřel spojenectví s Thébami a s lýdským králem Gýgem a vyhlásil nezávislost Egypta. Asýrie zanedlouho zanikla a Egyptu se vrátila národní hrdost. Králům sajské dynastie se dařilo centralizovat vládu nad Egyptem a egyptská civilizace prožívala poslední velký věk. Egypt soupeřil o Sýrii s Babylonií. Na konci vlády dynastie byla Babylonie dobyta perským králem Kýrem II. Velikým a do Egypta vpadl jeho syn Kambýsés, který zničil sajský stát.
Mezopotámie
V době sepsání knihy prožívala Mezopotámie přelomové období. V severní části končilo novoasyrské historické období (trvalo 1000 - 609 př. Kr.), po skončení vlády významného panovníka Aššurbanipala říše upadla. Roku 626 př. Kr. se odtrhla Babylonie a vzniklá novobabylonská říše si původní velkoasyrské území rozdělila s médskou říší v letech 614 - 609 př. Kr. Odtržení Babylonie a dobytí Novoasyrské říše bylo dílem knížete Nabopolasara (vládl 626 - 605 př. Kr.). Ten se stal králem nevelkého novobabylonského území, které však rychle rozšířil. V následujících letech Novobabylonská říše dobývala oblasti Palestiny a Sýrie. Významným velitelem byl Nebukadnesar II. (biblický Nabuchodonozor), za jeho vlády (vládl 605 - 562 př. Kr.) dosáhla Novobabylonská říše největšího mocenského a územního rozmachu. Území Novobabylonské říše se rozkládalo kolem řek Eufratu a Tigridu od Perského zálivu až po Středozemní moře.
Řecko a Kréta
V době sepsání knihy se Řecko nalézalo v období trvajícím přibližně od roku 800 do roku 500 př. Kr. Pro období je charakteristický vznik a rozkvět městských států – poleis, kterých bylo několik set. Nejvýznamnějším z nich byly Athény, původně vesnice. Největším městským státem byla Sparta. Athény se staly kulturním centrem, kde se shromáždili nejlepší básníci, dramatici, filozofové a sochaři. Rozkvět byl pravděpodobně podmíněn tím, že Řekové dokázali využít znalostí nabytých v Orientu. Rozkvět byl doprovázen i krvavými konflikty. Příčiny konfliktů byly zejména v bezuzdné touze po moci a po bohatství. Na sklonku 2. poloviny prvního tisíciletí př. Kr. se začalo Řecko, zatím nepřímo, střetávat s perským impériem, když perský král Kýros postupně ovládl maloasijská iónská města a přilehlé ostrovy. Evropského území Řecka se zatím Peršané nedotkli. Prvním zákonodárcem Athénského městského státu byl Drakón. Ví se o něm pouze to, že existoval a že zákoník dokončil kolem roku 624 př. Kr. Zásluhou Solóna byl zrušen zákon trestající dlužníky, zejména zemědělce, otroctvím. Solónovy reformy však byly prováděny polovičatě a neuspokojily ani aristokraty, ani lid. V době sepsání knihy žily v Řecku tyto významné osobnosti: Solón a Tháles z Milétu.
Čína
V době sepsání knihy vládla v Číně dynastie Čou. Čína prožívala období Západní Čou, které v roce 771 př. Kr. přechází do části období Východní Čou, nazývaného obdobím Jara a podzimu. Za významné události kolem roku 625 př. Kr. jsou považovány skutečnosti, že se stát Čchi na základě slavnostní přísahy stal vůdcem čínské konfederace v boji proti barbarům (667 př. Kr.) a že stát Čchu ohrožoval královskou moc Čouů v Chu-nanu (606 př. Kr.). Z významných osobností starověké Číny lze do doby sepsání knihy zařadit filosofa Lao-c´.
Palestina
Judsko bylo od roku 722 př. Kr. po dobu přibližně jednoho století stále konfrontováno s Asýrií. S výjimkou povstání judského krále Chizkiáše bylo Judsko vazalem Asýrie, což mu sice přineslo relativní klid, ale za cenu úpadku tradiční víry v Hospodina. Náboženské poklesky a úpadek společnosti vůbec pranýřovali Izaiáš a Micheáš a připravovali půdu pro náboženskou nápravu, kterou se snažil zjednat Chizkiáš. Za vlády dalších dvou králů, Manassese a jeho syna Amóna došlo opět k přijímání cizích kultů, Judsko však setrvalo ve stavu vazalství vůči Asýrii. Teprve král Josiáš navázal v roce 622 př. Kr. na reformy Chizkiášovy a vyhlásil knihu Deuteronomium jako závaznou. Vymýtil cizí kulty a zničil pohanská kultovní místa a svatyně. Pravděpodobně vlivem úpadku Asýrie a pádu Ninive v roce 612 př. Kr. rozšířil svoji moc i nad částí starého Izraelského království. Protože si Josiáš nepřál ani nadvládu Asýrie ani Egypta, vyrazil proti Egypťanům, jdoucím na pomoc poslednímu asyrskému králi Asuruballitovi II. II., který byl ohrožován Babyloňany. Padl však v boji roku 609 př. Kr.
Indie
V době sepsání knihy Indie prožívala tzv. védské údobí trvající od 11. do 6. století př. Kr. Je charakteristické vznikem védy a podle nich pojmenované. Území Indie bylo osídlené převážně Árji, původně kočujícími. Zemědělství a pastevectví bylo pokročilé, existovala znalost hnojiva, rozšířené bylo zpracování kovů včetně železa. Společnost byla rozdělena na čtyři vrstvy. První, nejvyšší vrstva, byli bráhmani. Byli znalci, vykladači a uchovávatelé véd a rovněž prováděli rituál obětování bohům. Druhou vrstvou byli kšatriové – bojovníci, jejichž hlavním úkolem bylo chránit pastviny pro stáda kočovných Árjů. Třetí vrstvou byli vaišjové – pastevci, obchodníci a řemeslníci, kteří materiálně zajišťovali každý kmen. Čtvrtou, nejnižší vrstvou byli šúdrové – příslušníci porobených domorodých kmenů neárijského původu. Měli za úkol sloužit Árjům. Ke konci védského období Árjové postupovali ze severozápadního území Indie směrem na východ do poříčí Gangy. Svědectví o dokončení kolonizace severní Indie Árji lze nalézt v upanišadách.
Myšlenky převzaty a uspořádány z:
Dokumenty online
Antická řecká filosofie, [on-line], Poslední aktualizace 24. 1. 2014 [Citováno 22. 3. 2014]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Antická_řecká_filosofie
Čínská filosofie, [on-line], Poslední aktualizace 17. 3. 2013 [Citováno 25. 7. 2013]. Dostupné na:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Čínská_filosofie
Dynastie čínské historie , [on-line], Poslední aktualizace 24. 4. 2013 [Citováno 25. 7. 2013]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Dynastie_čínské_historie
Mezopotámia, [on-line], Poslední aktualizace 13. 1. 2014 [Citováno 20. 1. 2014]. Dostupné na: http://sk.wikipedia.org/wiki/Mezopotámia
Ostatní dokumenty
FAIRBANK, John King. Dějiny Číny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1998, ISBN: 978-80-7422-007-4
HEJČL, Jan. Bible česká (lidové vydání), Díl první, Knihy prorocké a knihy Machabejské. Praha: Nákladem "Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1940
KRÁSA, Miloslav a MARKOVÁ, Dagmar a ZBAVITEL, Dušan. Indie a Indové, od dávnověku k dnešku. Praha: Vyšehrad, 1997, ISBN: 80-7021-216-0
LAMAIRE, André. Dějiny hebrejského národa. Z francouzkého originálu přeložil Josef Mlejnek. Praha: Nakladatelství ERM, 1994, ISBN: 80-901477-6-3
TRIGGER, B. G. a kol, Starověký Egypt - dějiny společnosti. Praha: Nakladatelství Volvox Globator, 2005, ISBN: 80-7207-535-7
VOLNÝ, Zdeněk. Toulky minulostí světa, 2. díl. Praha: Baronet a Via facti, 2000, ISBN: 978-80-904103-0-5
WATTERSON, Barbara. Egypťané. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005, ISBN: 80-7106-774-1
Kolektiv autorů. Abúsír-Tajemství pouště a pyramid. Národní muzeum - Náprstkovo muzeum, 2004, ISBN: 80-7036-170-0