LIST ŽIDŮM

Tento list je značně odlišný od ostatních Pavlových listů. Vyniká nade všechny ostatní listy řečí, slohem, formou i myšlenkami. I přesto je ale vidět, že autor byl v jádru semitou. List dělá dojem spíše duchovní přednášky než stručného dopisu. Důvod, proč byl zařazen až na poslední místo mezi Pavlovy listy, způsobily částečné pochybnosti. Teprve ve 4. století totiž převládlo přesvědčení, že patří mezi knihy Písma. Sněmy v Hippo (393) a Kartágu (397) jej začlenily mezi kanonické listy apoštola Pavla. List byl zřejmě určen židokřesťanům, protože autor předpokládal znalost židovských obřadů, kultu v chrámě, Písma i historie židovského národa. Je téměř jisté, že byl adresován obyvatelům Palestiny a hlavně Jeruzaléma. Příležitostí k sepsání listu bylo pronásledování ze strany Židů a nebezpečí odpadu těch, kdo byli ještě slabí ve víře. Tak tomu tehdy skutečně bylo jednak z důvodu pronásledování, jednak tím, že starozákonní kult nabýval krátce před svým zánikem na okázalosti a nádheře. Hlavním obsahem listu je přednost NZ před SZ. Pavel poukazuje na vznešenost Krista: je vznešenější než andělé, vyniká nad Mojžíše, je veleknězem na způsob Melsichedechův, jeho oběť je nejdokonalejší. Z této dogmatické pravdy potom dělá mravní závěr: I v pronásledování je třeba zachovávat věrnost Kristu podle četných příkladů hrdinské víry mužů a žen SZ a podle příkladu Kristova, který na sebe vzal kříž. Autor sám nazývá epištolu „slovem útěchy a povzbuzení“. Zřejmě obojí tehdy čtenáři potřebovali a právě tímto listem se jim toho mělo dostat. Autorství Pavlovo bylo uznáváno hlavně na Východě: např. Klement Alexandrijský (jak to přijal ze starších dob). Dále o tom svědčí papyry nalezené r. 1930 v Egyptě, které pocházejí z doby před rokem 200 (např. Chester Beatty ^P46). Ale většina starokřesťanských spisovatelů, např. Irenej, Tertulián, Cyprián nepotvrzují Pavlovo autorství, protože od poloviny 2. st. do 4. st., kdy montanisté, donatisté a jiní heretici se začali odvolávat na Žd 6, 4 – 8 jako důkaz svého učení, proto někteří církevní spisovatelé začali o tomto listu pochybovat a vyhýbat se mu. Tento případ není ojedinělý a dotkl se v dějinách církve i jiných spisů NZ. Origenes to vyjádřil takto: „…řekl bych, že myšlenky jsou od apoštola, ale řeč a složení je od někoho, kdo dobře znal jeho učení…“. Dle nejnovějších výzkumů list byl původně psán hebrejsky a do řečtiny jej přeložil Barnabáš a Apollos (Sk 18, 24 – 28).

PŮVOD A CÍL LISTU

Vznik listu Židům byl vyvolán zvláštními okolnostmi, v jakých se nalézali adresáti listu, kteří byli z počátku pevní ve víře, avšak později v mnohém zaostali a vzniklo zde nebezpečí odklonu od dokonalého křesťanského náboženství k judaismu. Proto Pavel považuje za potřebné upevnit je ve víře a zahnat vzpomínané nebezpečí.

ČAS A MÍSTO NAPSÁNÍ LISTU

Tento list byl napsán přibližně okolo roku 63 – 64, kdy byl apoštol osvobozen z prvního římského vězení. Někteří teologové vztahují napsání tohoto listu až na r. 66 – 67. List byl napsán v Římě.

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Ostatní dokumenty

AUTOR NEZNÁMÝ. Knihy písma svatého. Ručně psaná samizdatová literatura