GALATSKÝM
Tento list se řadí mezi listy ze zajetí. Mezi ně patří listy Efezským, Filipanům, Kolosanům a Filemonovi. Jako místo Pavlovy vazby přicházejí v úvahu Efez, Cesarea a Řím. Tyto listy patří časově i obsahově k sobě mimo soukromého dopisu Filemonovi. Pavel v nich zdůrazňuje hlavně Kristovo jedinečné postavení jakožto hlavy všeho tvorstva a jediného prostředníka mezi Bohem a lidmi. V těchto listech je soustředěno nejvíce nauky o Kristovi a církvi.
List Efezským je zahalen jakousi záhadou, protože (ačkoliv měl Pavel k efezským tak srdečný vztah – pobyl tam na třetí apoštolské cestě téměř tři roky) má jakýsi neosobní charakter, vypadá to, jako kdyby adresáty vůbec neznal (ani je nepozdravuje). Proto se někteří teologové domnívali, že byl původně určen jako okružní list církvím v Malé Asii (Efez byl hlavním městem římské asijské provincie), nebo že to byla původně epištola poslaná do Laodiceje (podle narážky v Ko 4, 16). Také se zdá, že list nebyl vyvolán žádnou zvláštní okolností, ale že jde spíše o abstraktní teologický traktát o mystickém Kristově těle, napsaný pouze z pastorální horlivosti, když se v maloasijských církvích začaly šířit kristologické bludy. List má opět dvě části: dogmatickou a morální. V dogmatické části rozvádí Pavel nauku o církvi, mystickém Kristově těle, v němž je Kristus hlavou a církev jeho tělem a „plností“. Proto by měl naše srdce naplňovat dík za toto povolání všech lidí, aby byli spoludědici Kristových milostí. Proto končí Pavel tuto část prosbou: „…aby se pro bohatství Boží slávy ve vás jeho Duchem posílil a upevnil vnitřní člověk…“ (Ef 3, 16 – 19). V morální části píše, co z toho plyne pro život křesťana a udává velmi konkrétní rady k novému životu: zachovávat jednotu ve smýšlení a žít v pokojném soužití, odložit dřívější způsob života, obnovit se duchovním smýšlením. Nakonec ukazuje povinnosti členů rodiny a společnosti (žen, mužů, dětí, rodičů, otroků i pánů) a list uzavírá plastickým líčením duchovního boje a jeho zbraní (Ef 6, 10 – 20). Autentičnost je doložena Ignácem, Polykarpem, Justinem, zlomkem Muratoriho, Irenejem, Tertuliánem a dalšími.
POČÁTKY EFEZSKÉ CÍRKVE
Efez bylo staré a slavné přímořské město na západním pobřeží Malé Asie u ústí řeky Kaystros. Efez se stal hlavním městem římské asijské provincie, která obsahovala Myzii, Karii, velkou část Frygie, blízké ostrovy a byla nejbohatší oblastí impéria. Efez byl současně významným hospodářským, obchodním a kulturním centrem. Tuto jeho slávu ve značné míře podporoval známý kult bohyně Artemis s nádherným chrámem, který se řadí mezi sedm divů světa.
Zakladatelem efezské církve byl apoštol Pavel, který toto město navštívil na konci druhé misijní cesty (Sk 18, 19 – 21) a v době třetí misijní cesty se zde zdržel tři roky (Sk 19, 1 – 20). Z Efezu se křesťanství šířilo do jiných oblastí Malé Asie, takže v prvním století byly založeny popřední církve v městech Smyrna, Pergamon, Tyatira, Laodicea, Hieropolis…
ADRESÁTI LISTU
Otázka adresátů je v tomto případě značným problémem. V početných rukopisech je tento list adresovaný „svatým v Efezu“, ale existují i rukopisy, kde tato slova nejsou. Celý problém vypadá tak, že tento list zpočátku neměl žádného adresáta, avšak od druhé poloviny druhého století je považovaný za list Efezským, a tak je i v křesťanské literatuře citovaný. Marcion považuje tento list za list Laodicejským. Na otázku, kdo byl vlastně adresátem tohoto listu, jsou dvě odpovědi. Buď se jedná o list Laodicejským, o kterém hovoří Pavel v Ko 4, 16, anebo že to je okružní list, určený všem maloasijským církvím. Toto potvrzují víceméně i následující skutečnosti. List je napsán v neosobním tónu, netýká se problému efezské církve a nenavazuje na žádné zážitky Pavla v této církvi. Adresáti a autor se osobně neznají, adresáti listu jsou křesťané z pohanství, zatímco v Efezu byli početní i židokřesťané.
Nejvíce důkazů svědčí ve prospěch druhého názoru, podle kterého Pavel poslal spolu s listem Kolosanům a Filemonovi i okružní list církvím v okolí Efezu a jinde. Jednotlivé exempláře měly název místních církví (podle jejich sídla), kterým byly adresovány. Tento okružní list neměl adresáty s ohledem na všeobecnost listu. Později, když se tvořila sbírka Pavlových listů, našel se tento list bez označení adresáta a byl označený podle obyvatel největšího města, a to jako list Efezským.
AUTENTIČNOST LISTU
Za autora listu můžeme jednoznačně považovat apoštola Pavla. Odpovídá tomu svědectví nejstarší církevní tradice – Klement I., Ignác z Antiochie, Teofil, Origenes a povaha listu. Celých 95% textu tohoto listu jsou myšlenky a slovník apoštola Pavla, pouze 5% textu je možno považovat za takový, který by bylo možno připsat někomu jinému.
ČAS A MÍSTO NAPSÁNÍ LISTU
List Efezským Pavel napsal jako „vězeň Ježíše Krista“ a „v okovech“ (Ef 3, 1; 6, 20). V listech Koloským a Efezským (Ko 4, 3 a Ef 6, 18 – 20) prosí o modlitby, aby mohl úspěšně zvěstovat Kristovo evangelium, což hovoří ve prospěch jeho věznění v Římě, kde mohl hlásat slovo Boží (Sk 28, 31). Když vezmeme do úvahy důkazy, které mimo tyto nacházíme v listech Koloským, Filipským a Filemonovi, můžeme konstatovat, že Pavel list Efezským napsal v Římě, a to roku 62.
Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:
Ostatní dokumenty
AUTOR NEZNÁMÝ. Knihy písma svatého. Ručně psaná samizdatová literatura