EVANGELIUM V EVANGELIÍCH

„Euangelion“ je řecké slovo a znamená radostnou zvěst, radostné poselství. Poslové přinášeli euangelion o dobytém vítězství, v římském impériu se tak nazývalo údobí míru i narození Augustovo. V biblickém smyslu znamená, že se Bůh sklonil ke svému lidu. Jádrem kanonických evangelií je radostná zvěst života a nauky Krista, jak byla hlásána apoštoly. Nesmíme však v evangeliích vidět němý (až téměř magnetofonový) záznam Ježíšových slov. Dnešní katolická exegeze, jak zdůrazňuje instrukce Papežské biblické komise z r. 1964 a konstituce „ O Božím zjevení“, rozlišuje:

a) Ježíše jako pramen evangelijní tradice

b) apoštoly a prokřesťanská kázání

c) evangelia jako literární díla

(Teprve ve 2. stol. dostává slovo euangelion význam psané knihy)

CHARAKTERISTIKA

Do kánonu Nového zákona byla přijata čtyři evangelia, která se nazývají podle tradičních jmen svých autorů: Evangelium podle Matouše, Evangelium podle Marka, Evangelium podle Lukáše a Evangelium podle Jana – tyto knihy jsou dnes křesťanskými církvemi považovány za inspirované Bohem. Skutečnost, že se v názvu uvádí termín „podle“ připomíná skutečnost, že pro autory a první čtenáře evangelií existovalo jen jedno evangelium, tedy jedno „radostné poselství“, zachované ve čtverém různém podání podle čtyř autorů. Všechna čtyři evangelia mají dvě základní části: první vypráví o Ježíšově životě, druhá o jeho umučení, smrti a vzkříšení z mrtvých.

Evangelium podle Matouše napsal dle tradice bývalý celník Matouš. Datum sepsání knihy se dnes obecně klade mezi léta 80 - 90 n. l. Kniha byla určena zejména pro přesvědčení Židů, kteří doposud Ježíše jako mesiáše neuznávali, a pro utvrzení víry židokřesťanů.

Evangelium podle Marka dle tradice sepsal Marek, jeden z prvních křesťanů. Vzhledem k tomu, že se Marek vůbec nezmiňuje o zboření Jeruzalemského chrámu, datuje se vznik tohoto evangelia před rok 70. Kniha nebyla určena primárně židům, ale pohanům - Řekům. To lze usoudit podle toho, že text obsahuje některá vysvětlení, která by židovský čtenář považoval za zcela zbytečná.

Evangelium podle Lukáše bývá většinou přičítáno lékaři Lukášovi. Pisatelem byl vzdělaný člověk, slovní zásoba je bohatší než u ostatních evangelií. Lukáš čerpal i z jiných pramenů než předchozí dva evangelisté, evangelium obsahuje mnohé další příběhy (např. obsáhlé vyprávění o Ježíšově dětství). Dokončení evangelia se klade do let 80-90.

Evangelium podle Jana sice neuvádí jméno pisatele, ale tradičně se má za to, že je napsal apoštol Jan, který o sobě v evangeliu píše jako o tom, „kterého Ježíš miloval“. Jedná se o evangelium odlišné od ostatních tří, velkou roli v něm hraje symbolika. Vznik knihy se klade přibližně do roku 100.

VÝHODY ROZDÍLŮ V EVANGELIÍCH

Není ovšem pochyb o tom, že slova sdělovaná v evangeliích, jako výroky Ježíšovy, nebyla vždy od něho doslovně pronesena, protože evangelisté je často uvádějí podle smyslu. Ale to neuvádí v pochybnost otázku inspirace, protože inspirovaná je myšlenka, kterou Ježíš i evangelisté chtěli něco vyjádřit. Proto se nemusíme divit rozdílům, které v evangeliích jsou. Nelze z toho však vyvozovat, jako bychom vůbec nevěděli, co vlastně Ježíš řekl. Např. slova ustanovení eucharistie se liší u všech evangelistů i u sv. Pavla. Přece však mají prvky společné všem. A tak, i když nevíme přesně (doslovně), jak je Ježíš pronesl, nemůžeme ovšem říct, že nevíme vůbec, co řekl, neboť myšlenka je jasná a ta přednostně spadá pod inspiraci. Nehledě k tomu, že církev nám autenticky říká, co slova znamenají a jak jim rozumět (a podobně je tomu i u všeho ostatního).

SVĚDECTVÍ PRVNÍCH KŘESŤANSKÝCH STOLETÍ

Apoštolové, a prostřednictvím jejich kázání i mnozí věřící, slova a činy Krista přijali jako pravdivé slovo Boží vyjádřené lidskou řečí. Za své přijala slovo Boží i celá církev vedená Duchem svatým. Svědectví o evangeliích ze strany teologie přestavují argument o této autentičnosti. Zpočátku je popírali pohané a později i někteří z bludařů. Např. v 18. st. deisté a racionalisté, kteří ve své kritice pokračují i dnes neméně energicky. Novými teoriemi popírají nejen původnost čtyř evangelií, ale i historickou osobnost Krista.

První svědectví o našich kanonických evangeliích nalézáme v Didaché, která pochází z konce 1. st. a obsahuje texty kanonických evangelií, např. Mt 6, 9, 13; 5, 22-26, L 6, 28 atd. Podobně to je i v listu Klementa I., který pochází z konce 1. st. Velké množství novozákonních textů nacházíme v listech sv. Ignáce z Antiochie, především Mt, L a J, kterého nám i jmenuje. Tacián napsal okolo roku 172 své dílo pod názvem Diatessaron, ve kterém používá všechna kanonická evangelia, atd.

Autentičnost a autoritu kanonických evangelií uznávali i heretici - bludaři, kteří z nich čerpali důkazy pro svoje učení, v čemž pokračují i dnes různé sekty. Nakonec i apokryfní evangelia, která se objevují ve 2. st., svědčí jednoznačně o tom, že existovala kanonická evangelia jako norma víry a zjeveného slova, a proto se autoři falešných evangelií skrývali za autory apoštolských děl. Vedla je k tomu všeobecná autorita a platnost evangelií a jejich kritické záměry. Autorita apoštolů jim nedovolovala, aby vydávali svoje díla pod svým jménem, a tak šířili svá falešná učení.

SYNOPTICKÁ OTÁZKA

Synopsis je řecké slovo a znamená shrnutí, přehled, soubor, v našem případě shrnutí spisů o témže předmětu. Už apoštolským Otcům bylo nápadné, že první tři evangelia dělají dojem jakéhosi trojího vydání téže knihy, neboť mají mnoho podobného, proto je nazýváme synoptickými. Na druhé straně jsou tu však značné rozdíly. A hlavně je velký rozdíl mezi nimi a evangeliem sv. Jana.

V čem se synoptická evangelia shodují? Rozvržení látky je stejné (začátek veřejného působení Krista v Jordánu, činnost v Galileji, cesta do Jeruzaléma, utrpení a zmrtvýchvstání), často užívají tatáž slova, jindy užívají výrazově stejná a nápadná slova, užívají časté citace ze SZ (podle Septuaginty nebo i volně) a i v nich se kupodivu shodují. Když se prostě položí evangelia Mt, Mk a L vedle sebe, mají společných (záleží na překladu) přibližně 600:600:350 veršů (tj. 93, 50, 40% společné látky) Mt a L ještě 235 veršů.

V čem se naopak liší? V historii dětství Ježíše u Mt a L, rodokmen Ježíše Krista je u obou odchylný, pořádek pokušení Krista je jiný, horská řeč je značně odlišná a přímý rozpor je v rozeslání apoštolů, v uzdravení slepců u Jericha (u Mt dva u Mk jeden), zarážející rozpory jsou také v titulu (nadpisu) kříže, ve slovech ustanovení eucharistie, ve slovech Otčenáše apod. Mk má svých vlastních (jen u něho se vyskytujících) veršů 61, Mt 233 a L 564.

Jak se to vše vysvětlí? Jak se dají vysvětlit zvláště ty zásadní rozpory? Pokusů bylo mnoho, vysvětlení je, i když zdaleka není konečné. Podobnosti se vysvětlují z literární závislosti synoptiků jednak na evangeliu před evangelii (aramejský Mt), jednak na závislosti L i řeckého Mt (kanonického) na Mk. A není také vyloučeno, že katecheze apoštolů (jak už bylo řečeno) nedosáhla časem určitou formu vzhledem k prostředí, kde svatopisci působili: formu palestinskou, římskou a antiochijskou. Ohlasem palestinské katecheze je pak evangelium sv. Matouše. Když však přišli kazatelé do římského prostředí, zachovávali základní rysy (látku, rozdělení) ústní katecheze, ale přizpůsobili ji římskému duchu (to bylo zvláště zdůraznění Krista jako Božího Syna, obdařeného mocí a silou) a ohlas této katecheze Petrovy je u sv. Marka. Jiné podmínky mělo zase prostředí řecké, evangelizované sv. Pavlem a jeho žáky: zde směřovala katecheze k židům i pohanům, a měla proto všeobecnější charakter (bylo třeba zdůrazňovat i všeobecnost Kristova vykupitelského díla). A ohlas této katecheze je zase u sv. Lukáše. Věrnost a jednotnost ústní katecheze a použití písemných pramenů vysvětlují tedy často až doslovnou shodu synoptických evangelií (jakoby opravdu dvojí vydání téhož díla). A navíc evangelisté vzájemně znali své spisy. Jako první psal evangelium Matouš, a to aramejsky. Po něm Marek zřejmě na něm závislý, protože celý Marek je v Matoušovi obsažen, jako zase řecký Matouš závisí na Markovi. Konečně je nápadná i podobnost mezi Lukášem a Markem: jsou místa, kde Lukáš Marka téměř koriguje (upravuje), když latinská, hebrejská a aramejská slova úspěšně nahrazuje řeckými. Tak se tedy většina exegetů kloní k tomu, že shody se vysvětlují zliterární závislosti děl synoptiků a ze závislosti na použitých (už psaných) pramenech. Rozdíly se zase vysvětlují z ústního podání. Je ovšem jisté, že tu bylo okolností více: závislost Marka na Petrových kázáních, Lukášova zase na Pavlovi, potom nadání i spisovatelské vlohy jednotlivých svatopisců a mnohé jiné.

Synoptická otázka není zatím zcela dořešena a novými biblickými objevy budou do ní jistě pronikat stále nová poznání. Ale je velmi pravděpodobné, že jako se o bibli stěží dozvíme všechno, tak i synopse bude stálým zdrojem bádání a nových objevů.

VZTAH JANOVA EVANGELIA K SYNOPTIKŮM

Mezi čtvrtým evangeliem a synoptiky existují jisté diference, které se týkají obsahu i způsobu uvádění materiálu a způsobu vyjadřování. Eusebius Cesarejský píše, že Jan ve svém díle doplnil předešlá evangelia. Nemůžeme však brát tento výrok doslovně. Jan napsal své evangelium ve značném časovém odstupu až po zboření Jeruzalémského chrámu a po mnoha jiných závažných událostech. Měl tedy možnost osobitým způsobem představit osobu a dílo Kristovo. V tomto smyslu je možné toto jeho evangelium chápat i jako doplňkové. Je to završení evangelijní tvorby. Zároveň to je i ještě jeden, zejména po stránce teologické, kompletnější pohled na evangelijní události, který dosud chyběl. Při podrobném porovnání jednotlivých evangelií zjišťujeme, že Jan dokonale poznal synoptickou tradici a zřejmě znal všechna synoptická evangelia. V mnohých případech Jan zpřesňuje údaje synoptiků, jako např. tři roky veřejné činnosti Krista, den a hodina jeho smrti atd. Jiný význam mají Kristovy zázraky u Jana a jiný u synoptiků. Např. rozmnožení chleba uvedli synoptici spíše jako smilování nad hladovým lidem, Jan tuto událost podává tak, že se stává přípravnou etapou na řeč o Eucharistii. Tento jeho „dodatek“ je třeba považovat za mimořádně cenný. Janovo evangelium je hluboce teologické a z toho důvodu byl apoštol Jan nazvaný prvním „Teologem“.

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Online dokumenty

Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Evangelium [on-line], Poslední aktualizace 10. 4. 2012 [Citováno 21. 11. 2012]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kanonická_evangelia#Kanonick.C3.A1_evangelia

Ostatní dokumenty

AUTOR NEZNÁMÝ. Knihy písma svatého. Ručně psaná samizdatová literatura