CO MÁ SPOLEČNÉHO BOŽÍ TROJICE SE ZALOŽENÍM CÍRKVE?
Když se podíváme do různých knih, které opisují historii křesťanské církve, setkáváme se zhruba se dvěmi variantami jejího vzniku. V první variantě se píše, že církev vznikla o letnicích, popřípadě v období mezi Velikonocemi a letnicemi. Druhá varianta konstatuje, že církevní dějiny počínají sesláním Ducha svatého na apoštoly v Jeruzalému padesátého dne po Velikonocích o svátku letnic, což je samozřejmě pravda, navíc je to uvedeno i v Bibli ve Skutcích apoštolských (Sk 2, 1 – 4). Proč se o tom ale zmiňuji? První varianta se takticky vyhnula citaci o Duchu svatém, u druhé varianty se o Duchu svatém napíše jedna věta a plynule se pokračuje dál. Pozorný čtenář si jistě všiml, že v článku „Definice Boha“ jsem popisoval jeho atributy, že je nehmotný, jediný… V „Úvodu do církevních dějin“ je naopak napsáno v první větě v Apoštolském vyznání víry, že …Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země. I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho; jenž se počal z Ducha svatého“… A už se nám to začíná nějak zamotávat. Sice píšeme o dějinách, ale jak to tedy je? Máme jednoho Boha, nebo tři?
Starý zákon nezná víru v Syna, ani v Ducha, je v něm pouze víra v jediného Boha. I když je Bůh ve Starém zákoně nazýván různými jmény, vždy se jedná o jednoho a téhož Boha. Pro židovskou víru je trojjediné chápání Boha naprosto nepřijatelné. Přesto i v SZ jsou náznaky „Boží trojice“. Např. mimo jiné: Gn 3, 22; Iz 48, 16: 61, 1 atd. Jinak tomu je v Novém zákoně, zde máme odkazů nespočet, např.: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého“ (Mt 28, 19).
Učení o Boží trojici, je jednou z nejtěžších věcí v křesťanském učení a není způsob jak ji adekvátně vysvětlit, není možné ji dokonale pochopit. Bible učí, že Otec je Bůh, Ježíš je Bůh a Duch svatý je Bůh. Ale také učí, že je pouze jeden Bůh. To však neznamená, že výroky nejsou pravdivé, nebo se nezakládají na biblickém učení. Při studiu této problematiky musím navíc podotknout, že slovo Trojice se v Bibli nevyskytuje.
Jak to tedy je? I když se slovo Trojice v Bibli nevyskytuje, jak bylo výše řečeno, Trojice znamená pouze zjednodušený popis skutečnosti, že existuje trojjediný Bůh, že to jsou tři společně existující osoby, které jsou zároveň jediným Bohem. Přitom se nejedná o tři různé bohy. Ani se božské osoby nedělí o jediné božství. Otec je všechno to, co je Syn, Syn všechno to, co je Otec, Otec a Syn všechno to, co je Duch svatý, ale nejsou Duchem svatým, jsou totiž jediný Bůh. „Trojice“ je tedy jeden Bůh ve třech osobách a tato terminologie se používá proto, aby se nemusely používat definice typu, že se jedná o tři pospolu existující věčné osoby jediného Boha apod., prostě se jedná o kratší výraz dané skutečnosti. Přitom ale Ježíš není pouhý stvořený anděl, Duch svatý není nějaká pozitivní energie a Bůh otec není nějaká neosobní moc.
Myslím, že kdo dočetl až potud, musí z toho být pěkně zmatený. Pro malé, nedokonalé zjednodušení, představme si Boha jako vodu. Tekutina, pára i led jsou formy vody, přesto má voda pokaždé stejný vzorec H2O. Nyní si asi řeknete: „Aha, ale…“, a bude následovat množství otázek. Aha, ale zřejmě se nám vytratilo z mysli při tom všem empirickém zkoumání to, co je podstatou života Trojice, a to je totiž tajemství. Bůh je tak nás přesahující, že ho nemůžeme vlastními silami poznat a pochopit. Víme o něm pouze to, co nám sám zjevil. Pro naši útěchu, je to podobné jako s láskou. Můžeme ji rozpitvat za pomoci psychologů, díky chemii můžeme poznat každý hormon, či molekulu vášně a citu, přizvat si fyziku… Výsledek v reálu ale bude asi úplně jiný, než jak jej popisuje věda. Nebo se podívejme na Měsíc. I když nechápeme všechny přírodní zákonitosti, složité zákony a rovnice, ani jsme nikdy neviděli jeho přitažlivost, nic nám to nebrání v tom, abychom si nešli za přílivu zasurfovat (který je právě díky Měsíci). Dalo by se říct, že i když nechápeme a těžko kdy Boha pochopíme, nic nám nebrání v tom, abychom v něj věřili. Možná si řeknete, co má nějaká Trojice společného s církevními dějinami? Je to jednoduché. Pokud chceme pochopit začátek založení Církve (jako takové – s velkým C), její vývoj, vedení Bohem a v neposlední řadě znát její vzestupy a pády díky lidskému faktoru, musíme mít o této problematice zásadní povědomí. Je totiž zajímavé, že přes všechny chyby a věčná selhávání, je Církev stále mezi námi. Kdyby se jednalo o lidský výmysl, zcela jistě by už dávno musel zaniknout díky nedokonalosti jejích členů. A nyní zpět k dějinám.