K ČEMU JE CÍRKEV DOBRÁ?
Letmým pohledem zjistíme, že je mnoho lidí, kteří jsou v životě spokojeni i bez víry. Je i velké množství lidí, kteří žijí dobrý život, nekradou, dodržují morální zásady a také k tomu nepotřebují žádnou církev. Když se podíváme na členy církve, kolikrát kradou, nedodržují morální zásady a také to nevypadá, že by z toho byli nějak vystresovaní a vše nasvědčuje tomu, že jsou v životě spokojeni. Jak to tedy je?
Opravdu existují lidé, kteří jsou spokojeni i bez víry. To ale neznamená, že jsou spokojeni bez Boha. V Bibli se píše, že zdraví, spokojenost i štěstí dává Bůh. A protože Bůh nikomu nestraní, dostávají tyto věci lidé věřící i nevěřící. Je to spíše „nápověda“, aby si lidé uvědomili, že se jim chce dát Bůh poznat. Hmotná spokojenost lidí bez víry je tak trochu poloviční. Je to, jako bych jezdil v trabantu a ani by mě nenapadlo, že mohu jezdit v mercedesu. A navíc jako bonus mám možnost si kdykoliv popovídat s konstruktérem, který mně vždy poradí s mými problémy ohledně auta. Pravé štěstí tedy spočívá v tom, že člověk přijme Boha do svého srdce a života. Potom pochopí, že sex nebo dovolená na Havaji jsou krásné věci, ale velmi pomíjivé. Církev je dobrá hned k několika věcem. Nejdříve ale musíme pochopit, že Církev není pouze lidská instituce. Nejedná se o nějaký spolek podobně smýšlejících lidí, které spojují pouze společné programy, peníze, organizační struktura a budovy – kostely. Církev jako společenství křesťanů nevznikla jako lidské přání vytvořit nějako instituci - firmu, ale svůj původ staví výhradně na Kristu. Pochopení jeho osoby a jeho poslání je klíčem k pochopení podstaty a poslání Církve. Církev je od začátku Boží dílo, které naplánoval Bůh dávno před pádem prvních lidí v ráji. Církev nevznikla proto, že by si to apoštolé naplánovali, ale proto, že Ježíš si apoštoly vybral. Jedním z mnoha cílů Církve je, jak vyplývá z Matoušova evangelia (Mt 28, 19 – 20), získávání učedníků, jejich křtění a naučit je zachovávat všechno, co je Ježíš naučil. Mimo jiné: „…Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí a miluj svého bližního jako sám sebe.“ (L 10, 27). Z toho potom vyplývá např. i péče o nemocné, chudé, vdovy, sirotky. Tato „humanitární“ pomoc ale není cílem, pouze důsledkem. Ve zkratce řečeno základním cílem Církve je hlásat lidem Krista, jeho nauku a snaha, aby lidé přijali Krista za svého Pána. Důsledkem snahy o plnění Ježíšových přikázání je odměna po smrti – nebe. Nebe je tedy nejvyšší cíl křesťana. Plnění Ježíšových přikázání je na bázi dobrovolnosti. Tato přikázání jsou spíše rozumnými doporučeními, to znamená, že když vyhláška silničního provozu nařizuje jízdu vpravo, mohu samozřejmě jezdit i v protisměru, ale je stoprocentní jistota, že zanedlouho budu po smrti.