JAPONSKÝ BUDDHISMUS
Do země se dostal z Koreje. Buddhismus v Japonsku lze rozdělit přibližně do tří údobí. Jako první se uvádí období Nara, zhruba do roku 794. Druhé údobí se nazývá Heian, v rozpětí let 794 – 1184. Třetím je poheianské údobí od roku 1185 až po současnost.
Počátky pronikání buddhismu do Japonska sahají do 6. století. Byl to relativně zdlouhavý proces, který byl u císařského dvora dokončen až v letech 593-621, avšak podle tradičního podání se určuje příchod buddhismu do Japonska podle kroniky Nihonšoki rok 552. Buddhismus si ale vítěznou pozici nezajistil. V Japonsku byla zakotvena šintoistická víra. Buddhu Japonci často považovali za urážku svých božstev. V této době soupeřily o moc dva významné japonské klany Soga a Mononobe. Klan Soga byl buddhismu nakloněn, ale klan Mononobe se mu snažil zabránit. Poté, co byl v bitvě klan Mononobe poražen, buddhismus začal v Japonsku vzkvétat.
Údobí Nara
Rozmachu se buddhismus dočkal za vlády císaře Šómu. Císař dospěl k názoru, že buddhismus je pro Japonsko dobrým a začal jej šířit po celé zemi. Nechal vystavět mnoho buddhistických chrámů a Buddhových soch. I když většina obyvatel Japonska přijala po vzoru císaře buddhismus za svůj, nepřestávala praktikovat šintoismus.
Údobí Heian
Od konce údobí Nara se začíná rozvíjet tzv. ezoterní buddhismus, který přichází Číny. Je založeno několik škol různých směrů. Je zde snaha oprostit se od pomíjivých věcí. Například škola Tendai se snaží o syntézu různých směrů buddhismu a nabízí dosažení buddhovství už v tomto životě. Naopak škola Šingon dovoluje i uctívání šintoistických božstev, která mají za úkol chránit buddhistické sútry.
Poheianské údobí
je doba, kdy se formuje velké množství škol. Školy zakládají čínští mniši i různé sekta. Dá se s nadsázkou říct, že co škola, to jiné učení. Ta se vzájemně prolínala, sjednocovala, nebo naopak si odporovala.
Japonský buddhismus po 15. století se dá rozdělit na buddhismus lidový a buddhismus sekt. Buddhismus zaplnil prázdná místa šintoismu ohledně posmrtného života. Mahajánští bonzové slibují po smrti ráj obydlený množstvím buddhů. Buddhismem je na rozdíl od šiontismu, který neměl mravní přikázání, naplněna i tato oblast. Mravní závazky byly shrnuty do pěti hlavních přikázání nazývaných Gokai: Nezabíjet, nesmilnit, nelhat, nekrást a nepít opojné nápoje. Vnitřní dějiny japonského buddhismu jsou ve své podstatě pouze dějinami tvoření sekt. Je zajímavé, že japonský buddhismus nesplynul se šintoismem. Žil svým vlastním životem po jeho boku, aniž by šintoismus změnil.