Byl koncilem katolické církve (z jejího hlediska 20. ekumenickým), který svolal papež Pius IX. 29. 6 1869. Zahajovací zasedání se konalo 8. 12. téhož roku. Poslední zasedání se konalo 18. 7 1870, kdy byl koncil odročen, politická situace (konkrétně prusko-francouzská válka) již neumožnila jeho další pokračování. Formálně ukončen byl až v roce 1960. Vlivem náhlého přerušení koncil nestihl projednat mnoho připravovaných otázek, zejména ohledně změn ve struktuře církve, životě kléru apod., kterým se poté věnoval až II. vatikánský koncil. Z koncilu nakonec vzešly dva dokumenty nemalého významu: dekret o víře Dei Filius a konstituce Pastor aeternus. První definuje dogma o přirozené poznatelnosti Boží rozumem z toho, co bylo stvořeno, druhý tzv. papežskou neomylnost. Zejména tato dogmata se stala na dlouhou dobu předmětem sporů a odmítnutí závěrů koncilu některými teology.
Myšlenky převzaty a uspořádány z:
První Vatikánský koncil [on-line], Poslední aktualizace 18. 5. 2012. [Citováno 8. 10. 2012] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/První_vatikánský_koncil
Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.