Je titulem duchovních v některých protestantských církvích; někdy se používá i jako obecný název pro protestantské duchovní. Používá se hlavně v anglicky mluvících zemích. Zaznívá v něm důraz na pastoraci, čili pastýřské vedení členů církve. V českých zemích se titul pastor používal pro evangelické duchovní v době toleranční. Proto byl ve 2. polovině 19. století v evangelické církvi opuštěn jako symbol nerovnoprávnosti. Udržel se pouze ve sborech na Těšínsku a je dodnes oficiálním titulem ordinovaných služebníků Slezské církve evangelické a. v. Kromě toho jej zpravidla užívají členové církví letničního typu, například v Apoštolské církvi nebo Křesťanských společenstvích. (Církve reformovaného typu, například Církev bratrská zpravidla používají termín kazatel. V Českobratrské církvi evangelické je používán termín farář. Tyto tituly jsou zpravidla užívány ve spojení se slovem „bratr“ nikoli tedy „pane kazateli“, ale „bratře kazateli“, nikoli „pane faráři“, ale „bratře faráři“. Tento způsob oslovování souvisí s protestantskou teologií, která mluví o všeobecném kněžství. Pastoři, kazatelé či faráři jsou sice „vysíláni do služby“, „ordinováni“ a „instalováni“, ale nejsou svěceni a nejsou také považováni za pokračovatele starozákonního kněžstva.
Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:
Pastor [on-line], Poslední aktualizace 10. 3. 2013. [Citováno 3. 12. 2013] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Pastor
Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.