Pocházel z nižší italské šlechty, jeho otec byl právník. V osmnácti letech vstoupil do kamaldulského řádu (součást benediktinské rodiny řeholních komunit). Na kněze byl vysvěcen r. 1787. Pro své mimořádné nadání začal ve věku dvacet dva let učit filozofii a teologii na San Michele. V roce 1805 by jmenován opatem kláštera sv. Jiří v Římě. Kardinálem byl jmenován r. 1825. Při zvolení papežem nebyl ještě vysvěcen na biskupa. Biskupské svěcení obdržel až po svém zvolení. Je zatím posledním papežem, který byl zvolen bez biskupského svěcení. Za jeho nástupu na papežský trůn se nacházel papežský stát v troskách. Papež fakticky ovládal pouze město Řím a jeho okolí. Prakticky všechna větší města svrhla papežskou vládu a prohlásila se za součást budoucího italského státu. Církevní situace ve světě nebyla příznivá, v Rusku v r. 1832 car Mikuláš I. zrušil několik řeckokatolických biskupství a přes 200 klášterů, věřící byli krutě pronásledováni. Ve Španělsku a v Mexiku vypukla r. 1834 revoluce proti řeholím, katolíci byli vězněni a popravováni. V rakouské monarchii (včetně Čech) vládl kníže Metternich, který začlenil biskupy do státní správy, poskytl jim úřady, a tím omezil jejich duchovní činnost. Papež si za svůj vzor vyvolil Řehoře VII., velkého bojovníka za práva církve. Založil také Řád sv. Řehoře Velikého, který se pro zásluhy o církev udílí dodnes. Je autorem známé protiliberální encykliky Mirari vos, kterou vydal r. 1832. Roku 1839 bulou In Supremo Apostolatus odsoudil obchodování s otroky. Jako papež založil etruské a egyptské muzeum. V květnu dostal do obličeje „růži“ (erysypel) a zanedlouho umřel na infekci organismu.