Pocházel ze šlechtické rodiny, studoval na Collegio Campana u jezuitů, poté na univerzitě v Boloni, kde získal doktorát občanského a kanonického práva. Na kněze byl vysvěcen r. 1785, na biskupa v Montalto r. 1800. Po odmítnutí přísahy Napoleonovi byl odeslán do internace ve Francii. Po pádu Napoleona se v r. 1814 vrátil do své diecéze. Roku 1816 byl jmenován kardinálem. Papežem byl zvolen i přes své chatrné zdraví r. 1829. Pokračoval v linii svého předchůdce a odsuzoval tajné spolky italských revolucionářů. Dne 25. března 1830, v krátké encyklice Litteris Altero, odsoudil zednářské tajné společnosti a modernistické biblické překlady.