264. Jan Pavel I. (Ioannes Paulus)
Pocházel z chudé dělnické rodiny, otec byl zedníkem. Knězem se stal v r. 1935. Dále studoval teologii na papežské Gregoriánské univerzitě. Později byl vicerektorem kněžského semináře. Na biskupa byl vysvěcen r. 1958, roku 1973 byl jmenován kardinálem. Papežem se stal r. 1978. Po 1120 letech to byl první papež, který si po zvolení, místo tiáry nechal (arcibiskupské) pallium. Představoval konzervativce v otázkách morálky, ale reformátora a pokrokáře v oblasti církevních struktur a pojetí poslušnosti v církvi. 5. 9. přijal k soukromé audienci ruského pravoslavného metropolitu Nikodema, který se během rozhovoru zhroutil a zemřel papeži v náručí. Byla vydána oficiální zpráva o srdečním infarktu. Vyskytly se spekulace o tom, že metropolita byl otráven, ale že šálek s čajem byl určen papeži. Jeho pontifikát ukončila náhlá smrt v noci z 28. na 29. 9. 1978. Jako její příčina bylo stanoveno srdeční selhání. Tělo bylo balzamováno, což znemožnilo pitvu. Brzo po jeho smrti se objevily pověsti, že nebyla přirozená – většinou se naznačuje, že byl otráven i z důvodu plánované revize vatikánské banky. Pro tyto teorie však doposud neexistují žádné přímé důkazy.