171. Alexandr III. (Alexander)
Byl doktorem práv v Boloni a poté kanovníkem v Pise. V roce 1150 byl kardinálem-jáhnem, rok poté kardinálem-knězem a v roce 1153 se stal kancléřem. Byl nejbližším poradcem papeže Hadriána IV. a ztotožňoval se s jeho proticísařskou politikou. Za papeže byl narychlo zvolen většinou kardinálů bez císařovy podpory. V ten samý den byl menšinou zvolen procísařský vzdoropapež Viktor IV. Alexandr III. byl uveden do úřadu 20. 9., vzdoropapež 4. 10. Tento rozkol císaři Fridrichovi I. Barbarossovi vyhovoval. Svolal v únoru 1160 sněm do Pavie. Na sněmu biskupové schválili Viktora IV. a exkomunikovali Alexandra III. Papež Alexandr III. však ještě předtím exkomunikoval Viktora IV. a 24. 3. 1160 dal císaře Fridricha I. do klatby. Spor se zdánlivě vyřešil, když se v říjnu 1160 v Toulouse sešli biskupové a klášterní rady všech západních zemí, včetně Španělska. Zúčastnili se i anglický král Jindřich II. a francouzský král Ludvík VII. Toto společenství vyhlásilo jako jediného papeže Alexandra III. Spor však nebyl vyřešený definitivně, protože po smrti vzdoropapeže Viktora IV. byl zvolen další vzdoropapež Paschal III. a po něm Kalixt III. Spor mezi papežem a císařem pokračoval, proto papež Alexandr III. v dubnu 1162 přemístil své sídlo do Francie. I když se v listopadu 1165 vrátil do Říma, nedokázal zabránit, aby v létě roku 1167 obsadil město Fridrich I. a vzdoropapež Paschal III. ho korunoval. Papežovo trpělivé vyjednávání přineslo svůj výsledek, když Fridrich I. Benátským mírem 24. 6. 1177 uznal Alexandra III. za právoplatného papeže, ale za cenu, že z něho odvolá klatbu. V roce 1179 papež Alexandr III. svolal 3. lateránský koncil, na kterém vydal dekret „Licet de vitanda“, kterým určil, že papeže musí zvolit dvoutřetinová většina. Pro neklid v Římě odešel v r. 1180 do Civitta Castellana, kde zemřel. Jeho pontifikát 22 let patří mezi nejdelší v dějinách papežství.