Jedná se o dobu plnou zmatků. Doba trvání jeho pontifikátu je však sporná, zpochybňována je platnost jeho pontifikátu před smrtí Jana XII. (14. 5. 964) i po jeho smrti, kdy Římané zvolili za Janova nástupce Benedikta V. (22. 5. 964). Jasně se k legitimitě těchto papežů (či přesněji k legitimní délce jejich pontifikátů) nevyjadřuje ani oficiální vatikánská publikace.
Když byl sesazen Jan XII., císař Ota I. nechal zvolit za papeže laika, císařského archiváře. Přijetím úřadu bylo porušeno nařízení 95. papeže Štěpána IV., že laik nesmí být papežem. Přesto budoucí papež Lev VIII. obdržel jáhenské, kněžské a biskupské svěcení v jednom dni, sesazený Jan XII. ale ještě žil, takže Lev nastupuje do úřadu jako vzdoropapež. Po odchodu císaře se vrátil Jan XII. a Lev VIII. na začátku roku 964 uprchl k císaři Otovi. Lev VIII. se stal právoplatným papežem, vrátil se a na svatopetrský stolec nastoupil až 1. 3. 965. Než se stihl vrátit, Římané zvolili bez souhlasu císaře za papeže Benedikta V. Ten byl po návratu Lva VIII. donucen vzdát se svého neprávoplatného úřadu.